To si tak při dlouhých zimních večerech sleduju stránky vrchařských korun a zjišťuji jaké nové se pro tento rok objeví. Jednoho dne vidím, že se objevila vrchárska koruna Liptovská. Tož to si říkám, to musím dát. Po zveřejnění všech vrcholů plánuju, jak za co nejkratší dobu projet všechny vrcholy. Říkám si, že bude stačit prodloužit si víkend na začátku května na pět dní. To přece musím dát. To ještě netuším jak náročné to bude.

 

5. května A tak vyrážím 5. května na první návštěvu na Slovensko. Přijíždím na Podbánské, kde začíná můj první cyklovýlet. Mám v plánu projet hotel Orešnica, Žiarsku chatu a chatu pod Náružím. Postupně zjišťuji, že vrcholy nejsou tak blízko, jak to vypadá na mapě a také, že mi brzo dochází síly, jelikož ještě nemám tolik natrénováno. Nakonec moje plány ukončil blížící se večer a tak se vracím zpět na Podbánské s pouhým jedním vrcholem a to horským hotelem Orešnica.

klik pre zobrazenie celej fotky

 

6. května Druhý den vyrážím s cílem dojet na horní nádrž Čierného Váhu, do sedla Priehyba a pokud se bude dařit tak i Kráľovu Hoľu. Po sedmi kilometrovém stoupání se objevuje horní nádrž přečerpávací elektrárny s krásným výhledem na tehdy ještě zasněžené Vysoké Tatry. Po odpočinku a doplnění energie vyrážím zpět dolů. V tom začíná mírně pršet. Ale to mě nezastaví a už to ženu kolem dolní nádrže směrem na sedlo Priehyba. Déšť během chvilky ustupuje. Postupně zjišťuji, že jsem si dal opět nesplnitelný úkol a při představě stoupání na Kráľovu Hoľu a pak znovu do sedla Priehyba se otáčím a vracím se s dalšími dvěma vrcholy zpět do kempu.

klik pre zobrazenie celej fotky

 

7. května Třetí den vyrážím směr Dúbravské bane. Lesní cesty jsou ovšem po předešlých deštích tak rozblácené až nejsou místama průjezdné a tak musím začít tlačit. Nakonec všechno projedu a dostávám se do závěrečného stoupání dolinou k baním. Postupně začíná nejprve lehce ale později docela vydatně pršet. Tak se snažím co nejrychleji dostat k baním. Ještě třeba najít místo na vyfocení, jelikož je vodní nádrž oplocená a není k ní přístup. Nakonec nacházím jedno místo, kde je vidět na nádrž, cvakám fotku a vyrážím rychle pryč. Jak vyjíždím z doliny tak přestává pršet a opět se ukazuje slunce Ovšem z deště jsem celý promočený a promrzlý a tak ruším plán, že bych jel ještě na chatu Magurku a vracím se zpět. Ještě se zastavuju a sedám na lavičku s krásným výhledem na Západní Tatry a vyhřívám se na slunci a snažím se usušit.

klik pre zobrazenie celej fotky

 

8. května Ještě před odjezdem na Slovensko jsem se díval na facebookové stránky VKL, že je v plánu společný výjezd na Svidovské sedlo. To se musím přidat a tak čtvrtý den ráno vyrážím a už si říkám že to nestihnu. Nakonec dorážím minutu před plánovaným odjezdem. Poznávám se s Maťom a spoustou dalších skvělých lidí a vím, že to nebude poslední společný výjezd na který přijedu. V sedle přichází nečekaný návrh, že se bude tančit na hudbu. Po tanci a vyfocení zbýval sjezd dolů. Na závěr ještě Maťo navrhuje jestli nechcu ještě jednou na Svidovské sedlo. Já na to, že bych raději dal ještě nějaký jiný vrchol a tak navrhuje, že bych mohl přes Háj Nicovo až na Žiarsku chatu. Nabuzený ze skvělé akce to nakonec dám. Na Žiarské chatě si ještě dám Zelňačku, udělám fotku a fičím zpět. Celý den byl skvělé zakončení prodlouženého víkendu. Další den už následoval pouze návrat domu se sedmi zdolanými vrcholy.

klik pre zobrazenie celej fotky

 

9. června Na další zdolávání vrcholů se vydávám až 9. června. Z domu vyrážím brzo ráno abych stihl ještě ten den alespoň jeden vrchol. Po zkušenostech z předešlých výletů už si nedělám tak velké plány a chci vyjet alespoň na chatu Magurku. Přijíždím na začátek Demänovské doliny, sundávám kolo, balím batoh a vyrážím. Projíždím pod Nízkýma Tatrama a dostávám se až k ústí Lupčianské doliny, která vede k chatě. Po dlouhém stoupání mě překvapuje pěkná osada uprostřed lesů Nízkých Tater. A to jsem očekával pouze osamocenou chatu. Milé překvapení. Dávám kofolu, cvakám fotku a říkám si, že mám ještě dost sil a rozhoduju se, že dám ještě jeden vrchol a to Kečku. Vyjíždím do sedla Prievalec a při pohledu dolů si říkám: "Toto budu muset šlapat zpět?" No nedá se nic dělat a valím to z kopce co to dá do Liptovské Lužné. Protože však nemůžu najít cestu, kterou jsem chtěl na vrchol dojet, tak se rozhoduju z důvodu nedostatku času, že na tento vrchol budu muset vyjet jindy a otáčím se a vracím zpátky do Demänovské dolina a do kempu. Ovšem první musím vyjet to nekonečné stoupání do sedla Prievalec.

klik pre zobrazenie celej fotky

 

10. června Další den poprvé projedu všechny vrcholy, které jsem si naplánoval. Vyjíždím v 9 ráno a mířím směrem na Chatu pod Náružím. Až při stoupání k chatě zjišťuje, že toto bude jeden z nejnáročnějších vrcholů. První vrchol, u kterého musím ve velkém tlačit. U chaty dávám dlouhý odpočinek a nabírám síly na další vrchol. Po odpočinku vyrážím a užívám si sjezd a následně se přesouvám k dalšímu cíly dne a tím je Kvačianska dolina. Po náročném předešlém vrcholu očekávám, že to bude náročný výjezd. Ovšem nebylo tomu tak. Možná mi dodával síly blížící se déšť, kterém jsem chtěl ujet, ale nakonec stejně neujel a při příjezdu k mlýnům Oblazy mě chytil. Nakonec jsem největší déšť strávil schovaný pod stromy. Po zmírnění deště jsem se vydal na vyhlídku, kde jsem udělal foto a vyrazil vstříc dalšímu vrcholu. I přes přetrvávající déšť mířím směr Úložisko, dělám fotku a mířím zpět do kempu. Jak se blížím k Liptovskému Mikuláši, tak konečně přestává pršet.

klik pre zobrazenie celej fotky

 

11. června Poslední den se koná opět společný výjezd. Tentokrát na Smrekovicu a Malinô Brdo. Po nekonečném stoupání po asfaltu se objevuje cíl a tím je hotel Smrekovica. Po nezbytné fotce a již tradičním tanci na vrcholu míříme směr Malino Brdo. Při průjezdu po hřebeni Velké Fatry se naskytují nádherné výhledy do všech stran. Zbývá ještě náročný sjezd po sjezdovce a jsme u hotelu Malina, což byl poslední cíl dnešního výletu. Teď už pouze sjet přes Vlkolínec zpět k autům rozloučit se a zamířit k domovům. Tím jsem zakončil druhou návštěvu Slovenska, po které jsem měl už zdolaných 13 vrcholů, a už se těšil, až se zde zase vrátím.

klik pre zobrazenie celej fotky

 

26. června Teď jsem si říkal, že příště už to musím skutečně dokončit a dát to tak jak si naplánuju. A tak se taky stalo. Potřeboval jsem na to ještě 4 dny během dvoutýdenní dovolené. První jsem si řekl, že dám Tichú dolinu a Malužinský Tajch. Vyrážím z Podbánského pohodovým stoupáním směr Tichá dolina. Na konci nezbytná fotka a odpočinek s kocháním se okolím. Nemohl jsem ovšem moc ztrácet čas, neboť mě čekal zdlouhavý přesun až do Nízkých Tater a Malužinej odkud jsem se vydal Malužinskou dolinou opět pouze mírným stoupáním ke druhému vrcholu dne. Nasledně už jen zpět na Podbánské. Na to jak to bylo dlouhé jsem si nakonec říkal, že bych dal ještě jeden vrchol. Nicméně žádný nezdolaný v okolí nebyl a tak následoval pouze přesun autem do kempu.

klik pre zobrazenie celej fotky

 

2. srpna K dalším vrcholům jsem se dostal až po několika dnech cestování po Slovensku. Přijíždím do Lubochně, hledám místo kde bych nechal auto a balím se na výlet. Následné vrcholy budou o to náročnější, že začaly být příliš vysoké teploty na bikování. O to větší důvod se vydat na vysoké vrcholy, kde je alespoň trochu chladněji. Nicméně dnes to ještě tak vysoko nebude. vyrážím Ľubochnianskou dolinou k Vyšnému tajchu. Jedná se o mírné pohodové stoupání a tak mi zbývá dost sil na druhý vrchol. Po nezbytné fotce se dlouho nezdržuju a mířím zpět dolinou a odbočuju do druhého stoupání, teď již náročné, do sedla pod Červeným Grůňom. V sedle ještě udělat fotku a mířím dolů. Po víc jak týdnu bikování a turistice už dnes nechci kopce a očekávám, že už pojedu pouze z kopce. To je ovšem chybná představa. Ještě mě čeká několik krátkých stoupání. Nedá se nic dělat a musím je vyjet. No ale nakonec přece jen se dostávám už jenom na klesání a sjíždím Čutkovou dolinou až ke kolibě U dobrého Pastiera, kde si dám kofolu a odpočinek a už jen přesun zpět do Lubochni k autu. Ovšem nechci jet po státní cestě a doufám že bude průjezdná boční cesta na druhé straně Váhu. V jednom místě je ovšem napsaný zákaz vstupu z důvodu stavby dálničního mostu. Ale při představě že bych jel po hlavním silničním tahu nebo, že bych se vracel opět přes sedlo pod Červeným Grůňom pokračuju i přes zákaz a naštěstí se v těchto místech zrovna nic nedělalo a tak se v klidu dostávám do cíle mého výletu.

klik pre zobrazenie celej fotky

 

4. srpna O dva dny později se vydávám na jedny z posledních vrcholů. Prvním je Krížna. Jako startovní místo jsem zvolil Liptovské Revúce. Stoupám nejprve po asfaltce, která se následně mění ve štěrkovou cestu a stoupám až na Prašnické sedlo. Překvapuje mě, že není stoupání až tak náročné. Následuje dokonce chvilkové klesání a říkám si že to nebude zase tak náročné. Ovšem to byla chybná představa. Po krátkém sjezdu následovalo závěrečné asi 4 km stoupání, které ze mě bralo poslední zbytky sil. Nakonec jsem se na vrchol vydrápal. A ten výhled stál za to. Na vrcholu se dávám do řeči s jedním cyklistou na elektrobiku a ptám se jestli je hotel Kráľova Studňa otevřený, protože jsem se potřeboval najíst napít a doplnit vodu a při představě, že sjedu k hotelu a bude zavřený a následně se vracet raději ani nemyslet. Nicméně otevřený naštěstí byl a tak jsem k němu sjel a následně si dal Križnu ještě podruhé z druhé strany. Teď už jenom sjet dolů a vyškrábat se na Kečku. Toto byl pro mě asi nejnáročnější vrchol protože už jsem neměl žádné síly a musel jsem se na vrchol doslova vyškrábat a to ze strany Donovalů, kde je jeden úsek tak kamenitý že snad ani nejde vyjet a tak jsem musel tlačit a tlačit až na vrchol. Když jsem se vyškrábal na vrchol, tak jsem ani nevěděl jestli už jsem skutečně na Kečce. Na vrcholu nebyl žádný směrovník s označením vrcholu, ale podle mapy se zdálo že jsem správně. Nezbývá než se vyfotit. Ale říkám si jak aby bylo poznat, že je to správný vrchol, když tu není žádný směrovník. nakonec cvaknu fotku směrem na Donovaly. Snad mi to uznají. Už mám toho dneska plné zuby a tak valím na Donovaly a dolů do Liptovských Revúc.

klik pre zobrazenie celej fotky

 

5. srpna Přichází den D. Sobota. Zbývá poslední vrchol. Řekl bych třešnička na dortu a tím je Kráľova Hoľa. Dávám si za úkol, že to musí být z Liptova. Ale přece jenom při představě asi 150 km si to musím nějak ulehčit a tak přijíždím autem do Svarína pod dolní nádrží. Z důvodu velkých veder dávám do batohu vody co se do něj vejde a vyrážím. Vyjíždím už v 7:30 a tak při výjezdu do sedla Priehyba je ještě příjemný chládek. Překvapuje mě jak rychle jsem se tam dostal. Krátký odpočinek a rychle dolů. Jak se přesunuju do Šumiaca tak si říkám, že to dneska dám. V tom se ale ukazuje Kráľova hola a vidím kam až budu muset vyjet. A také již slunce pořádně žhne. To bude ještě hodně náročné. Projíždím Šumiac a začíná stoupání. Jelikož už mám tak málo sil, tak stojím každou chvíli a odpočívám. Dostávám se na závěrečné asfaltové stoupání a přichází mírná úleva. Přece jenom se na asfaltu jede trochu snadněji. Objevuji studánku a tak zastavuju a doplňuju vodu. Následně jsem se odhodlal a poslední asi 4 km jsem dojel bez zastavení. Na vrchol se dostávám podle předpokladu ve 13:00. Přichází úleva. Dokázal jsem to. Vyjel jsem na 20 vrcholu Liptova. Teď už jenom zpět. To je ovšem ještě 60 km. A znova přes sedlo Priehyba. Nakonec vydám poslední zbytky sil a vydrápu se do sedla a už jenom z kopce dolů. A tak končí pro tento rok super projekt VKL. A už se těším na příští rok, kdy se určitě zúčastním znova. Teď už jenom návrat domu. Díky za uskutečnění této akce.

klik pre zobrazenie celej fotky